Tajemství v jeho tvorbě vyjádřená jsou natolik blízká duši pozorovatele, že většina mu tiše rozumí. Přesto monografii neschází tradiční textová část. Z mnoha předložených studií jsme nakonec vedle textu Pavly Pěčinkové, která se ujala stručné, nicméně velmi výstižné biografické studie, vybrali krátké komentáře Dušana Brozmana k některým obrazům. Jeho výběr vyobrazení významně ovlivnil Jiří Sopko sám, který tak vytvořil galerii svého života v obrazech. Text sám je pak zajímavou formou tlumočení komunikace malíře a jeho sběratele-teoretika. Soubor téměř tří set reprodukcí uzavírá desítka nejnovějších děl Jiřího Sopka, která jasně ukazuje, že pramen jeho inspirace je stále živý, mocný a obdivuhodně zrající.

Jiří Sopko

Jiří Sopko se narodil v roce 1942 v Dubové na Podkarpatské Rusi, odkud jeho rodina po válce utekla před Rusy. Poprvé vystavoval již ve svých 25 letech ve Špálově galerii v Praze a hned tři roky na to, v roce 1970, měl samostatnou výstavu v pražské Nové síni. Kritika ho už tehdy označila za silnou uměleckou osobnost. Typická pro něj byla a je i dnes bohatá barevnost a osobité pojetí figury. Od konce osmdesátých let se Sopkova malba uvolňovala a zjednodušovala a zároveň žánrově ustálila. Hlavními tématy se staly portrét, krajina a zátiší.

Od roku 1990 působí Jiří Sopko jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze a posledních pět let je jejím rektorem. Kromě mnoha realizací na domácí půdě, prorazil i v zahraničí. Za všechny můžeme jmenovat výzdobu pátého terminálu chicagského O'Harova letiště od architekta Helmuta Jahna z roku 1993. Zastoupen je nejen ve sbírkách všech větších státních galerií v Čechách, ale i mnoha soukromých sběratelů.