Práce se zabývá problematikou rozvoje sociálních dovedností u žáků na I. stupni základní školy. V souvislosti se změnami vzdělávací politiky v ČR a s nimi spojeným novým pojetím hlavních cílů je zjevný ústup od encyklopedických znalostí a memorování. Naopak, výchova se má ubírat směrem ke vzájemné provázanosti mezi obsa¬hem vzdělávání a získávanými kompetencemi. Hlavním úkolem školního vzdělávání je osvojování klíčových kompetencí, které se mají stát zdrojem rozvoje každého člověka. Vzhledem k tomu, že sociální dovednosti se řadí mezi klíčové kompetence definované v RVP ZV, úkolem učitelů je tyto dovednosti rozvíjet a to v rámci jakéhokoliv předmětu a to již od počátku školní docházky dítěte. Inovace cílů vedly kromě změn v obsahu vzdělávání také ke změnám v roli učitele a v metodách a organizačních formách, které učitel používá.