Biografie Korespondence

F.

Nikdy neodeslaný „Dopis otci“ (1919) je považován za klíč k literárnímu dílu Franze Kafky (1883-1924).

Korespondence českého historika, novináře a politika Josefa Kalouska (1838–1915), dochovaná v nemalém množství v jeho osobním fondu, uloženém v Archivu Národního muzea v Praze, je odrazem rozsáhlých vědeckých, pedagogických, publikačních, redakčních, organizačních i politických aktivit svého pisatele a okruhu jeho kolegů, přátel či známých. Nejpočetnější, ale nepochybně i nejzajímavější je korespondence vedená s českými historiky, která zahrnuje dopisy jak Kalouskových kolegů z univerzity a fakulty starší i mladší generace a jeho žáků, postupně se etablujících na poli historické vědy, tak historiků regionálních, archivářů z různých typů archivů, včetně tehdy privátních, a ne vždy snadno přístupných, středoškolských profesorů, muzejních a knihovních nebo i vlastivědných pracovníků či zapálených amatérů.

Korespondence Jaroslava Vrchlického s Justýnou Vondroušovou z let 1904–1908 sestává z dvou titulů ve společném boxu a v obou knihách je dobře rozkryto inspirační zázemí Vrchlického vrcholné tvůrčí etapy. Oba protagonisté si pro korespondenci vybrali jména z artušovské legendy – on je kouzelníkem Merlinem, ona je čarodějkou Vivianou. Milostný zážeh a cit zároveň obdařil korespondenci takovým množstvím neznámých básní, že se editor rozhodl vedle korespondence sestavit z nich novou sbírku s názvem Písně Viviany.

Skladatel a konceptualista John Cage patří k nejvýraznějším osobnostem hudby 20. století s přesahem do mnoha jiných oblastí umění.

Soubor textů Václava Havla a o Václavu Havlovi zachycuje perzekuci, kterou v době normalizace zažíval Havel na vlastní kůži.

Pierre Teilhard de Chardin (1881–1955) byl francouzský jezuita, přírodovědec a filozof, který ve svém díle vytvořil teorii evoluce založenou na křesťanském myšlení.

Dopisy, které italský literární vědec a básník Angelo Maria Ripellino (1923–1978) posílal „do vlasti české“, a listy, které sám dostával od českých intelektuálů, básníků a výtvarníků, jsou nejen vzácným dokladem zájmu a znalosti, kterým se těšila česká kultura v Itálii; tato korespondence je také důležitým svědectvím o situaci, v níž se česká kultura ocitla po druhé světové válce, o přátelstvích, radostech a svízelích celé řady méně i více známých osobností české literární a umělecké scény různorodého zaměření, jako byli Karel Teige, Jindřich Chalupecký, Vladimír Holan, Jiří Kolář a mnoho dalších.

Korespondence básnické dvojice Holan-Zedníček z let 1940-1977: 240 dopisů, doplněných poznámkovým aparátem, bohatou obrazovou přílohou, dosud nepublikovanými básněmi a doslovem Miloše Doležala. Ten úvodem píše: "Dějiště: dům na pražské Kampě a zapadlé vysočinské město Hlinsko.

Korespondence mezi českým ministrem ve Vídni Antonínem Rezkem a mladočeskými politiky Václavem Škardou a Karlem Kramářem navazuje na první díl dopisní výměny mezi A.

Svazek Listář 2 uzavírá vydávání čtyřsvazkových Spisů Josefa Palivce v nakladatelství Torst.

První díl edice korespondence Aloise Musila (1868-1944), orientalisty, arabisty, teologa a cestovatele, sleduje kulturní a politický kontext společenských sítí první Československé republiky v souvislosti s budováním Orientálního ústavu.

Edice Korespondence Jakuba Demla soustřeďuje a zpřístupňuje některé rozsáhlejší soubory básníkových dopisů.

Nový svazek Brdské edice nás zavádí do Strašic, kde se v roce 1921 narodili Josef Polívka a Bohuslav Velvarský, dva budoucí spolužáci, kteří se v době německé okupace českých zemí rozhodli uprchnout za hranice a přidat se k protinacistickému odboji.

Dopisy dvou osobností českého posrpnového exilu jsou především kronikou exilového časopisu Listy, současně podávají obraz vzajemných vztahů mezi Čechoslováky v zahraničí i domácím disentem a jejich společného úsilí o návrat svobody.

Knihu tvoří úvodní studie a kritická edice korespondence z let 1924–1967 dvou významných geologů střední Evropy, Waleryho Goetela z Krakova a Radima Kettnera z Prahy.

Inspirace poezií Otokara Březiny (1868–1929) byla pro básníka Jakuba Demla (1878–1961) a jeho dílo určující.

Svazkem Korespondence se završuje vydávání devítisvazkových Spisů Jiřího Ortena.

Dopis Andrého Gorze, filozofa česko-rakouského původu, je kromě milostného vyznání také rekapitulací autorova politického a ekologického myšlení.

Souborná edice 164 dopisů o literatuře, překládání a životě, které si mezi sebou vyměňovali dva vynikající čeští překladatelé a spisovatelé.

Kniha přináší edici dopisů dvou předních českých intelektuálních osobností a v osobním vztahu švagrů: Zdeňka Neubauera (1942–2016) a Václava Bendy (1946–1999).

Publikace Korespondence T.

Literární dílo Jana Hanče vyšlo v posledních letech v nakladatelství Torst ve dvou svazcích - Události a Dodatečné události.

Rozsáhlý výbor z korespondence básníka, filosofa a indologa René Daumala, kterou francouzský editor označil za jednu z nejkrásnějších ve 20. století, zahrnuje období 1932-1944, tedy období po rozpadu literární skupiny Vysoká hra až do autorovy předčasné smrti. Mezi adresáty adresáty dopisů patří Maurice Henry, Rolland de Renéville, Jean Paulhan, Georges Ribemont-Dessaignes, Luc Dietrich, Jeanne de Salzmann, Léon Pierre-Quint a mnoho dlaších. Knihu doplňuje překlad rukopisných záznamů R.

Obsáhlý svazek korespondence básníka Františka Hrubína a literárního historika a kritika Václava Černého vypovídá nejen o mimořádném přátelství obou spisovatelů, o době, v níž žili, a lidech, s kterými se stýkali, ale je i důležitou knihou o novodobé české poezii a českém básnickém překladu.

Široké veřejnosti málo známý archivář, historik, novinář a politik Hubert Ripka od počátku třicátých let podával Edvardu Benešovi zprávy a analýzy o domácí a zahraniční politické situaci.

V dopisech psaných po svém zatčení za podvracení republiky v květnu 1981 se Jiřina Šiklová obrací především ke svým dětem a mamince či dlouholetému příteli Milanu Machovcovi a zprostředkovaně též k dalším blízkým.

Sborník textů téměř šedesáti autorek a autorů, který je koncipován jako dárek k padesátinám Miloslava Kaly, prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu.

„Bruno Schulz.

K výročí narození Jiřího Voskovce (19. června 1905) vychází soubor zvukových dopisů, posílaných životnímu příteli Janu Werichovi do Prahy v šedesátých a sedmdesátých letech.