Vlna zájmu o minulost přinesla v závěru 18. a první polovině 19. století střední Evropě zvýšenou pozornost o architektonické památky. Tehdy se rozšířila veduta, vyobrazení skutečné či smyšlené krajiny s architekturou. Jelikož zájem neustával ani v polovině 19. století, vydal nakladatel Eduard Hölzel v roce 1864 ve spolupráci s malíři, kreslíři a litografy Augustem Haunem, Františkem Kalivodou a Edvardem Heroldem soubor osmačtyřiceti litografií pod názvem "Malerisch-historisches Album des Königreichs Böhmen” s průvodním textem Ferdinanda B. Mikovce. Jednotlivé listy zachytily známá i méně známá města, hrady, zámky či místa Čech, jako např. Bezděz, České Budějovice, Český Krumlov, Karlovy Vary, Karlštejn, Loket, Mariánské Lázně, Náchod, Osek, Prahu, Rábí, Sloup, Tábor, Vyšší Brod, Zvíkov, Žebrák a Točník a Zvíkov. Vznikl tak významný soubor, ceněný pro výtvarné zpracování a věrné zachycení všech míst do dnešní doby.