Monografie se zaměřuje na roli asistenta pedagoga v českém školním systému a analyzuje význam jeho působení v kontextu inkluzivního vzdělávání, poskytuje přehled historického vývoje pozice asistenta pedagoga, právního rámce, požadavků na kvalifikaci a náplně práce. Zvláštní pozornost je věnována spolupráci mezi učiteli a asistenty, jejich vzájemné komunikaci a rozdělení odpovědností.
Součástí knihy je výzkumná část zaměřená na analýzu pedagogické komunikace a interakce ve třídách, kde asistenti pedagoga působí. Výsledky výzkumu ukazují, že efektivita spolupráce mezi učiteli a asistenty výrazně ovlivňuje úroveň podpory poskytované žákům se speciálními vzdělávacími potřebami. Zároveň jsou identifikovány klíčové výzvy, například nedostatek času pro plánování a konzultace, rozdíly v aktivitách asistentů v různých předmětech a limity autonomního zapojení žáků.
Kniha tak přináší nejen teoretické poznatky, ale i praktická doporučení učitelům, asistentům pedagoga a vedení škol, jak optimalizovat vzájemnou spolupráci ve prospěch kvalitního inkluzivního vzdělávání.