Subjektivně laděná postmoderní próza se pohybuje na hranici beletrie a esejistiky a s ironickým nadhledem přehlíží celkovou atmosféru světa ve 20. století.
Kniha českého překladatele a esejisty je originálním pokusem o formální propojení prvků moderny a postmoderny v kompaktní mozaice fiktivních epizod, dokumentárních prvků, historických dat, úvah a autorských parafrází. Provokativně naivním tónem přehlíží specifika a překotnost dvacátého století, jeho klíčové okamžiky a mezníky a podává tak víceméně ponurý soud o člověku bez iluzí, o člověku v překotné, ideálů a tradičních hodnot zbavené době. Autor se ve své experimentální, poměrně náročné knize poctivě snaží o nalezení subjektivního prožitku okamžiku i doby, o určení styčných bodů mezi dokumentem a literaturou, společenskou pravdou a pravdou individuální.