Celobarevná publikace, plná historických pohlednic, fotografií a plánků drážních staveb z období první poloviny dvacátého století, je věnovaná nostalgické dráze propojující české Jizerské hory s polskou stranou Krkonoš. Autoři chtějí prostřednictvím této (již deváté) publikace připomenout nejen nostalgii rakousko-uherské (v tomto případě i pruské) a naší prvorepublikové železnice, ale také vzpomenout na mistrovství projektantů, techniků a dělníků, kteří před více než stoletím vybudovali a uvedli do provozu jizerskou železnici z Liberce přes Tanvald do Kořenova a její krkonošské pokračování přes Harrachov do dolnoslezské Jeleni Góry (dříve Hirschberg). Úsek trati mezi Tanvaldem a Kořenovem je nejstrmější a jedinou normálně rozchodnou ozubnicovou železnicí v České republice. Pomocí ozubnice Abtova systému vlak vyšplhá na necelých sedmi kilometrech mezi Tanvaldem (466 m n.m.) a Kořenovem (701 m n.m.) o 235 metrů výše! Ozubnicovými pásy v kolejišti jsou vystrojeny tři nejstrmější úseky o celkové délce 4,4 km a pomocí nich ozubnicové vlaky překonávají největší sklon o hodnotě až 58 promile tak, že ozubená kola lokomotiv zapadávají do zubů pásové ozubnice. Výstavba této horské trati v létě roku 1902 si vyžádala proražení čtyř tunelů, mnoha skalních zářezů a výstavbu několika mostů. Z Kořenova pokračuje trať přes 25 m vysoký Jizerský viadukt esovitým tunelem do Harrachova a přes Novosvětský průsmyk (886 m n. m.) do polské Szklarske Poręby a Jeleni Góry. Dráha, která nyní slouží převážně pro osobní dopravu, nabízí mnoho výhledů na Jizerské hory a Krkonoše, včetně nejvyšší české hory Sněžky (1602 m n. m.).