"Hovory s Aničkou" patří mezi knihy "odposlouchané", jak je sám autor nazýval, a z nichž nejznámější je bezpochyby ta věnovaná Janu Masarykovi. Je rozhovorem i vyprávěním zároveň, kdy autor umí být pokorným posluchačem, ale nedokáže odolat pokušení, aby události nekomentovat vlastními vzpomínkami, a díky tomu je knížka nejen o Anně Langerové, ale v podstatné míře také o Viktoru Fischlovi. Anna Ludmila Langerová byla manželkou Františka Langera, legendárního legionářského spisovatele a dramatika. Pocházela z venkovské židovské rodiny, stala se modistkou (kloboučnicí), profesionální uplatnění hledala v Paříži, kde se seznámila se svým pozdějším chotěm. Jedno z posledních svědectví generace Langra, Fischla, Čapka, Wericha a dalších v textu Viktora Fischla není zdaleka jen sentimentální vzpomínkou na dobu, která byla hrdá na své ideály. Je především svědectvím o "všedním" sebevědomí jedné generace.