Kniha je pojata jako intelektuální biografie šlechtice, kterého zaujala věda natolik, že jí věnoval maximum svého času. Hrabě Jiří Buquoy (1781-1851) vyrostl v problematickém rodinném zázemí, dostalo se mu vzdělání určeném pro jeho sociální skupinu a převzal správu nad rodovým majetkem. Měl v sobě silnou touhu studovat svět, který ho obklopoval. Chtěl pomocí matematiky a filozofie uspokojit svou touhu po intelektuálním naplnění, hospodářsky prospívat své zemi a dopomoci k lepší společnosti. Jeho zápal a nadání pro vědu ho dovedly k disputacím s významnými evropskými vědci své doby a zajistily mu popularitu mezi širší veřejností. Autor v práci sleduje vztah mezi silnou individualitou hraběte a společností, do níž se pokoušel zařadit se svým pohledem na svět. Rozborem Buquoyových textů a dokladů o jeho odborné činnosti odpovídá na otázky, proč se hrabě jednotlivým oborům věnoval, jak k nim přistupoval a jaké reakce jeho výsledky ve vědecké komunitě vzbuzovaly.