Může se člověk o Bohu bavit jako o všem ostatním? Je možné napřed mluvit o výsledcích Ligy mistrů, pak o Bohu a nakonec o předpovědi počasí? Je opravdu o mnoho lepší na toto téma diskutovat učeně, udělat z Boha krásný teologický pojem a pojednávat o něm ve filozofických kontextech? Je vůbec člověk, který právě řekl něco každodenního, užitečného nebo smyslného, schopen týmiž ústy říci něco, co se týká Boha? Co vlastně toto slovo ve větě představuje - spíš citoslovce "panebože", nebo opravdu hodně podstatné jméno s velkým písmenem? Lze třemi obyčejnými písmenky obsáhnout nekonečno a to, co nás přesahuje? Neubere mu spíše takové pojmenování na hodnotě, i když to budeme myslet sebelépe? Jak mluví o Bohu fundamentalista a jak ateista, jak agnostik a jak křesťan? Může si mluvení o dokonalém tématu dělat nároky na dokonalost? Těmito i dalšími otázkami se ve své brilantně napsané "evangelizační anti-pomůcce" zabývá Fabrice Hadjadj.