V kraji, kde narazíte na soby i rosomáky, se ještě dá věřit na kouzla. <br> <br> Eliška má tatínka, maminku a spoustu plyšáků. Táta je novinář a pořád jezdí po světě. Máma je veterinářka a nedávno se rozhodla, že odjede na rok do Laponska léčit soby, rosomáky a další severská zvířata. A tak Elišce zbyli plyšáci. Obzvlášť ten nejstarší z nich — Myšák. Je dost opelichaný, protože Eliška ho má už od narození. Ale to mu odpustíme, protože Myšák umí něco, co jiní plyšáci nedovedou — mluvit. A někdy i radit. Jeho rady jsou sice trochu praštěné, ale když není po ruce nikdo jiný, jsou i Myšákovy ztřeštěnosti dobré. <br> <br> Praštěné nápady ostatně dostává Eliška i bez Myšáka. S jedním takovým přišla na začátku prosince, kdy už se jí po mamince stýskalo tak moc, že to nešlo vydržet. A zoufalé chvíle si žádají zoufalé činy. Eliška se ocitne v Laponsku, úplně na severu Finska, kde v zimě slunce nevychází nad horizont a magickou tmu rozsvěcují jen hvězdy a sníh. Jenže zkuste si v téhle severské temnotě najít ztracenou maminku.