Autoři se zaměřují na panarabské hnutí Muslimské bratrstvo a s ním spřízněné politické strany a hnutí. Kromě okolností vzniku a historie jeho regionálních odnoží se podrobněji zaměřili na současnost a vyhodnotili dopady vojenského převratu, během něhož byl svržen egyptský prezident Mursí. Zásadní pozornost věnují těm zemím, kde se Muslimským bratrům či jejich sympatizantům podařilo vytvořit politickou stranu nebo hnutí, které se stalo významným segmentem dané národní politické scény (parlamentní, vládní stranou či hlavní opoziční silou). Byl zkoumán také jejich reformní potenciál. Hnutí a strany byly posuzovány podle jejich postojů k následným otázkám: sekularizace, role islámu a islámského práva ve společnosti, názory na politický pluralismus a parlamentní demokracii, postoj k jinověrcům nebo etnickým menšinám, k nevládním organizacím a občanské společnosti, k terorismu a násilí, preferovaný charakter státoprávního uspořádání a ekonomického modelu, zahraničněpolitická orientace, chápání lidských práv a základních demokratických svobod, řešení sociálních problémů. Autoři vycházeli z klíčových programových dokumentů jednotlivých stran a hnutí. Zaměřili se na Egypt (Muslimské bratrstvo – Strana svobody a spravedlnosti), Sýrii (Muslimské bratrstvo), Súdán (Národní islámská fronta), Tunisko (an-Nahda), Maroko (Strana spravedlnosti a rozvoje), Palestinská autonomní území (Hamás), Jordánsko (Islámská akční fronta) a Jemen (Isláh). Studie byla zasazena do celkového regionálního i mezinárodněpolitického a bezpečnostního kontextu.