Kniha uvádí do vzájemných souvislostí podněty, které určovaly vývoj romantické gotiky a gotického revivalu v Českých zemích, a sleduje důsledky a proměny, které setkání se starým uměním přineslo v dobové tvorbě i v pohledu na umění. První kapitola je věnována poznávání středověkého umění v Čechách a jeho zhodnocení z hlediska rodících se dějin umění. Druhá kapitola se zabývá otázkou recepce gotické architektury v architektonické tvorbě pozdního 18. až raného 19. století a vlivem konkrétních gotických památek. Třetí kapitola je zaměřena na recepci starého malířství v soudobé umělecké tvorbě, a to nejen z hlediska uplatnění obsahových historismů, ale především z hlediska historizujících inspirací v utváření stylu české malby raného 19. století a stylu tzv. české národní malířské školy. Kniha je disertací, která byla obhájena r. 2004 v Ústavu pro dějiny umění FF UK.