Královna Alžběta II. (1926–2022) z rodu Windsorů, jejíž 100. výročí narození si připomínáme, byla nejdéle vládnoucí britskou panovnicí. Po sedm desetiletí její státnické kouzlo oceňovali jak občané Spojeného království a Společenství národů, tak četní příznivci v republikánských baštách všech kontinentů. Utvářela ho však i řada paradoxů. Dílem souvisely se specifiky konstituční monarchie, která se bez psané ústavy ráda drží zavedených zvyklostí, dílem s povahou výjimečné dámy, jež svému úřadu obětovala kromě dostihové vášně téměř vše. Její uvážlivá empatie a pokorné naplňování svěřené role si žádaly i manévrování mezi šablonami ceremoniální funkce, v níž musela vážit slova důkladněji než běžní smrtelníci. <br><br>Craig Brown přibližuje Alžbětino panování z pozice esejisty i satirika a své vyprávění oživuje vytříbenými reportážemi ze zlomových okamžiků královniny kariéry. Cituje deníky zasvěcenců z jejího okolí, kousavá stanoviska svých spisovatelských kolegů, odpůrců monarchie či rebelských rockerů, kterým hlava státu přesto udělila nejvyšší britská vyznamenání. Přikládá anekdoty na její adresu, ba <br><br>i psychoanalýzu snů spjatých s představami, že pro mnohé ztělesňovala matku národa, oporu a zejména idol. Brownovým společníkem je vždy vtip jakožto základní zbraň připomínající, že i vladař bývá někdy nahý – na což autor poukazuje s noblesním odstupem, jen tu a tam umocněným břitkou nadsázkou. Ví, že může objekt svého zájmu obhlížet sebelíp, nicméně hádanku sfingy na trůně by rozlouskla jedině královna sama. <br><br>Jeho způsob humoru nebude našim čtenářům vůbec cizí, mimo jiné díky zasvěcenému překladu Michaela Žantovského, který se s Alžbětou II. setkával od 90. let, obzvlášť coby český velvyslanec v letech 2009 až 2015. Z Brownova životopiseckého počinu tak vzešel poctivý, barvitý, a nadto bravurně odlehčený portrét ikonické panovnice, s níž své naděje spojily nejen miliony jejích poddaných, ale i celý svět na cestě od poválečné obnovy až k nejistému dnešku.