Publikace Politici, umělci a vědci ve veřejném prostoru na přelomu 19. a 20. století se zabývá především významným obdobím českých dějin, kdy se formulují a zejména v dobových polemikách tříbí názory různých proudů českých intelektuálů, kteří v proměňujících se uskupeních utvářeli podobu české moderny. Její požadavky pak byly formulovány v Manifestu česká moderna.
Soustředí se především na osobitý vklad dvou vůdčích osobností české kultury, T. G. Masaryka a J. S. Machara, jejichž vztah lze na základě nově zpřístupňované korespondence detailně sledovat a nově interpretovat. Kniha přináší také poprvé uveřejněný materiál vycházející z korespondencí s dalšími osobnostmi (Jan Jakubec, Božena Viková-Kunětická, A. V. Kraus, František Kupka a Antonín Macek; Hugo von Hofmannsthal).