Kniha Přehled církevní historiografie na Západě do konce osvícenství je určena především čtenářům, kteří mají zájem blíže poznat dějiny církevního dějepisectví, a to od jeho počátků spojených se vznikem samotného křesťanství a teologie až do přelomu osmnáctého a devatenáctého století.
Vzhledem k vytyčenému rozsahu publikace bylo nutné pojednat témata poměrně stručně a s omezením na určitá území, především na (západo- a východo-) středoevropskou oblast.
Církevní dějiny mají své pevné místo mezi ostatními historickými disciplínami nejpozději od vydání slavného spisu Methodus ad facilem historiarum cognotionem (1566), v němž jeho autor Jean Bodin rozdělil dějepisectví na dějiny občanské (humanum), přírodní (naturale) a církevní (divinum).

První se dle autora týkají lidí, druhé přírody a třetí jejího otce, tedy Boha. Přestože někteří pozdější myslitelé Bodinovo dělení mírně pozměnili, církevní dějiny již mezi historickými disciplínami zůstaly navždy.
Jednotné církevní dějiny přitom neexistují, neboť každá z křesťanských církví má kromě své teologie i svůj pohled na dějiny vycházející z vlastní teologie. Ostatně církevní dějiny jsou v prostředí církví chápány jako jedna z teologických disciplín.

Snad můžeme obecně shrnout, že hlavním úkolem církevních dějin je co možná nejvěrněji zachytit život církve po všech jeho rozmanitých stránkách po celou dobu jejího trvání.
Jejich předmětem jsou tedy všechny oblasti církevní působnosti a všechny stránky náboženského života příslušníků církve.