Curyšský nakladatel a novinář Carl Seelig v posledních letech pobytu R. Walsera v léčebném ústavu spisovatele pravidelně navštěvoval a finančně podporoval. Za společných vycházek po okolí zaznamenával rozhovory, které spolu vedli.
Stále důvěrnější přátelství mezi oběma muži přimělo nakonec C. Seeliga, aby svoje jedinečné a mistrně zpracované záznamy uchoval. Patří k nejcennějším textům o autorovi z doby, kdy již sám nic nepsal a s okolním světem přerušil téměř veškeré styky a svědčí o tom, že spisovateli v jeho pozdních letech neubylo nic z jasného kritického rozumu a jemné ironie, naopak: s pocitem zadostiučinění často glosuje marnost a nerozumnost vnějšího světa.