Kniha je závěrečným (dvoj)svazkem básnického Díla živé legendy a klasika naší poezie Jiřího Kuběny, jímž se uzavírá komplet jeho tvorby, zahrnující uplynulých šest desetiletí (1953—2013). Básník je znám jako spoluzakladatel a současně i suverénní básnický solitér proslulé generace Šestatřicátníků, uskupených od časných padesátých let kolem Václava Havla. Dílo VII/1—2 Ráno Na Olympu soustřeďuje v náročném autorském výběru žeň z posledního básníkova období za uplynulé více než dvacetiletí — od přelomového roku 1989 po současnost. Jsou to, po rozsáhlé samizdatové tvorbě v době, kdy Kuběna byl zakázaným autorem, básně z převratných let znovu nabyté publikační svobody: tištěné zde souborně poprvé. Hlavně se však v nich zrcadlí naplno éra i mythus básníka Bítova (od roku 1994, kdy se zde stal kastelánem) a zaníceného ochránce Poesie (jenž na zdejším hradě mj. zaštítil uspořádání šesti celostátních setkání našich básníků). Jak napovídá název souboru, Ráno Na Olympu znamená dovršení Kuběnova ústředního mysteria, poslední akt únosu Ganymeda — zosobněné božské Krásy syna Člověka, vychváceného Orlem na Olymp. Básně jsou autorovým erbovním, umělecky novátorským a zároveň klasickým, svědectvím živorodého mythu „Hradu Poesie“. Zpívají v nich živly, uplývající čas, ve svých proměnách vždy jiná a táž posvátná helikonská krajina a nejvýš překvapivě i dar bohů: básníkova mladá plavovlasá láska, posel nebeského Řeckého Éróta od samého Apollóna. A jejich lyrou, strunami harf Aiolových, boha větru, chvěje svatodušní vítr: vítr, který tak jako jeho božský původce až do konce časů vane, kdy chce, a vane až do posledního dechu, kam chce. Knihu jako vždy doprovází rozsáhlý ediční aparát, fotografická příloha a závěrečný doslov, tentokrát z pera japonského bohemisty J. N. Roštínského, profesora Tokijské a Harvardovy univerzity.