Nejpozoruhodnější z duchovních básní anglického raného středověku, první mystická báseň anglické literatury a v kratší ze dvou svých dochovaných podob druhá nejstarší známá anglická báseň vůbec. Vznikla v klášterním prostředí severní Anglie patrně v první polovině osmého století. V dějinách anglické literatury je jedním z prvních zpodobení tématu Ukřižování a také jedním z nejpozoruhodnějších. Podává je jako snovou meditaci o smyslu Kristovy oběti a úloze kříže v ní, a to jazykem a slohem, který sdílí s dávnými zpěvy starých Germánů. V době svého vzniku nejspíše oslovovala jak teologicky vzdělané mnichy, tak negramotné válečníky zvažující, zda opustit staré bohy předků a slíbit věrnost Vládci na nebesích.
Jako jediná staroanglická báseň se zčásti zachoval v epigrafické podobě: neúplných dvanáct veršů z druhé, hrdinsko-elegické části básně, je runami, tedy dávným písmem předků, vyryto na jednom z nejpozoruhodnějších raně anglosaských kamenných křížů v Ruthwellu (v dnešním skotském hrabství Dumfriesshire), který vznikl nejspíše v první polovině osmého století za doby tzv. northumbrijské renesance.
Jeho vize, prodchnutá biblickými obrazy ve starogermánské básnické řeči a sjednocující severní pohanskou hrdinskou tradici se středomořským heroismem křesťanským, jako básnické zpodobení ústředního tématu křesťanské věrouky subtilně překlenuje rozporná teologická stanoviska, která na půdě soudobé církve existovala v otázce Kristovy přirozenosti a podstaty Ukřižování.