Alois Nožička patří k těm několika málo výtvarným fotografům, kteří v českém prostředí vytvářeli ke konci padesátých a v první polovině šedesátých let abstraktní, surrealismem podmíněná díla. Jeho vizuální projev je zcela ojedinělý - motivy od roku 1960 pocházejí skoro bez výjimky ze smetišť a skládek. Jeho fotografie vykazují konvulzivní krásu nabitou silnou erotikou; přitom je jim vlastní jak kompoziční řád tak vyhraněná estetika. I ve světovém srovnání patří k nejoriginálnějším výtvarníkům druhé poloviny 20. století vyjadřujících se výhradně fotograficky.