Každá éra má svůj mýtus. Mýtus dneška je však specifický. Zdá se, že společnost dosáhla bodu nula, konce dějin. Všechny příběhy na velkém plátně jako by vyprávěly o možném vytržení z tohoto "žili šťastně až do smrti". Těžiště soudobé epiky se přenáší z protagonisty na antagonistu, neboť je to právě on, kdo určuje děj. Antagonista zosobňuje velkého člověka, zatímco protagonisté jsou vtělením masy.
Nestačí zdůrazňovat, že moderní příběhy skrytě vyzdvihují průměrnost a pasivitu. Nestačí poukazovat, že pasivita se stala obvyklým módem bytí většiny našich současníků. Že člověk je otrokem procesů, jež sám rozpoutal; že maskuje svou závislost na technologické vykořeněnosti hesly "svobody" a "pokroku". To, čehož je zapotřebí, je k tomuto vývoji zaujmout vysloveně antagonistický postoj.