Střetnutí u Tvorkova - Tunskirchu - patří mezi bojová vystoupení československého vojska, která se rozsahem nasazených sil i délkou trvání řadí k těm menším. Navzdory tomu má své důležité místo ve vojenské tradici. Dalo totiž vyniknout řadě osobností, mezi nimi Stěpanu Vajdovi a Jiřímu Lízálkovi, jež zde položili své životy. Řeka Odra, jíž Čechoslováci nedlouho předtím překročili, tvořila před druhou světovou válkou státní hranici mezi Polskem a Německem. Ve válečném deníku 3. tankového praporu se lze proto dočíst tento stručný, leč emotivní zápis: „V 05.00 h vyrážíme přes Lubomiu – Trawniki – Ligotu Tworkowskou na přepravu. Dorážíme na místo v 07.00 h – za temna ještě na levý břeh Odry – Německo!“ Průnik přes hranici představoval pro Čechoslováky nejen symbolický moment, ale do jisté míry i satisfakci – boj za samostatnost tím totiž přeneslina území svého protivníka! Do střetnutí navíc nastupovali s nadějí, že se vzápětí probijí do své vlasti. Pruh německého území byl totiž uTvorkova široký sotva pět kilometrů a za ním se nacházely další státní hranice – československé. Cílem střetnutí tedy nebylo ovládnutí obce, ta představovala pouze první postupový cíl, ale dosažení Československa a jeho osvobození od nadvlády nacistického režimu!