Druhý svazek básnického díla Vítězslava Nezvala (1900-1958) shrnuje jeho tvorbu v období surrealismu. Knihy Žena v množném čísle, Praha s prsty deště (obě 1936) a Absolutní hrobař (1937) se orientují na podvědomí, erotiku, obnažování tajemných, fantaskních a ponurých stavů bytí, na záznamy představ bez rozumové kontroly. Básník se v nich vzdává hravé radostnosti poetismu, ale základem jeho tvůrčího gesta zůstává smyslová obraznost, projevující se například v bohatých litanických asociacích. Podobně jako v Básních I edice vychází z necenzurovaného znění textů z původních meziválečných vydání a je doprovozena bohatým poznámkovým aparátem.