Jiří Bartholdus Pontanus z Breitenberka patřil k významným autorům předbělohorské latinsky psané bohemikální literatury katolické provenience na přelomu 16. a 17. století. Byl jednak významným a vlivným představitelem katolické církve, jednak neobyčejně plodným tvůrcem, který po sobě zanechal rozsáhlé literární dílo, jež však dosud zůstávalo spíše stranou pozornosti literárních historiků. Předkládaná monografie se zaměřuje na analýzu Pontanových básnických děl, jež tvoří zejména příležítostná a duchovní poezie, a to jednak z hlediska literárněhistorického, jednak z hlediska funkcí, které jeho dílo plnilo v rámci latinské humanistické literatury předbělohorské doby. Snaží se doložit, že Pontanova básnická tvorba představuje pozoruhodný doklad stylových, tematických i žánrových proměn, jimiž procházela latinská literatura v českých zemích mezi humanismem a barokem.