Experimentální výprava za časem, postavami a současnými podobami českého románu. Pojmy čas (vyprávění), postava a román neumožňují intelektuálnímu čtenáři ani badateli rychlé a efektní polapení. Nejsou totiž elementární, naopak, rodí se ze složité syntézy. Zkušenost s lidmi a časem se zde vetkává do pojmového myšlení a řeči, celému procesu vládne jen svobodný zákon vyprávění a literatury. Monografie Čas, postavy a román. Na přelomu tisíciletí podniká do prostoru této syntézy jedinečnou výpravu. Využívá při tom hermeneutické modely převzaté z Ricoeurova Času a vyprávění, ale též výsledky kognitivní naratologie. Výsledkem je neotřelé nasvícení (možností) románové teorie a interpretace.