Osud Alexandra Velikého fascinuje již po celá staletí a stal se tématem bezpočtu divadelních her či literárních děl. Karel Richter se při jeho líčení nespokojuje pouze s odbornou dějepisnou výpovědí o velikých a někdy téměř nadlidských činech mladého makedonského krále, který porážel své řecké, perské i indické odpůrce v bitvách, jejichž vítězné zakončení se zdálo nemožné. S hlubokým prožitkem historických faktů barvitě vykresluje Alexandra jako člověka neobyčejně schopného, vynikajícího silou, moudrostí i velkorysostí svých plánů na dobytí světa. Stejně tak jej dokáže vylíčit ve slabých chvilkách lidské nedokonalosti, nemoudrých rozhodnutí, pochybností, přehmatů i zavrženíhodných skutků. Hrdinou je velký starověký vojevůdce a vladař, ale zůstává člověkem ve vší úplnosti lidské podstaty, i když sám začínal s rostoucími úspěchy podléhat samolibému přesvědčení, že je bohem. Z tohoto omylu jej vyvedl až předčasný skon. Jeho skutky a říše, kterou vytvořil, jej však učinily nesmrtelným…