Erik Jakub Groch se v těchto dvou básnických sbírkách představuje českému čtenáři svými příznačně samozřejmými, filozoficko-náboženskými verši, pro něž je typická výrazová civilnost a v nichž neplatí tradiční binární opozice. Horizontální-vertikální, nízké-vysoké, vznešené-obyčejné se ocitají vedle sebe, protože tak je to v životě, který básník postihuje naléhavě, ale bez patosu, s neodbytnou myšlenkou na smrt. Emocionální věcnost Grochovy poetiky zintenzivňuje i duchovní rozměr jeho poezie, o němž autor nereferuje pomocí náboženských rekvizit, ale žije ho pomocí prostých věcí, jež ho bezprostředně obklopují.

JMÉNO
Spočítat hvězdy
a jednu odečíst
je nemožné.

Kdybych s tebou
úplně splynul,
nevěděl
bych o tobě

. Když se milujeme,
je mezi námi vždy kousek,
který nás odděluje.

Teď ti odhrnuji
vlasy z čela,
jediné vlasy na světě,

zatímco ty hledáš
jméno, kterým
bys mě pojmenovala.