Básnický debut Vojtěcha Beránka pracuje s lyrickými a často atemporálními výňatky z každodenních situací, kterými autor zachycuje skrytá a často netušená dramata všedních situací a dnů. Autorův básnický svět je syrový a tvrdý, viděný jakoby "zdola" - z míst, kde se vyskytují lidé na okraji společnosti i jejího zájmu. Protagonisté autorových básní jsou často obyčejní lidé žijící na sídlištích, notnou část knihy však prostupují reflexivní pasáže lyrického subjektu, ve kterých se lidé buďto mihnou, nebo v něm zanechají bolestnou stopu. Básně mají rovněž blízko k filosofování bez jakéhokoli nihilistického manýrismu - najdeme v nich nepřímo vyřčené otázky týkající se života, smrti či smyslu životních hodnot.