Když má někdo rád poezii, (například Lawrencovu) tak jako Marek Ormandík a Maroš Hečko, tak potom z toho vypadne tato netradiční, dvojjazyčná monografie obskurních rozměrů (297 x 420), která vás zavede do let, kdy konzum ještě nedokázal rozežrat játra mnohým lidem a mohli proto existovat všechny ty nádherné francouzské nové vlny, cool jazzy a múzy, plovoucí v poezii, jako je tato. A to je hudba, milí přátelé!
Tentokrát v překladu Egona Bondyho.