Autor, který o iracionálních věcech přemýšlí spíš racionálně, neodpovídá na všechny otázky, které si klade, vyvolává je, a jejich základní význam je v napětí mezi protikladnými odpověďmi. Jde tu o tenkou hranici mezi bolestí a nadějí v prozření a v nalezení čistého smyslu žití, která vysvětluje z části jeho samotu, citlivou křehkost, smutek a vztek. Z jeho veršů vystupují jako mlha. <br> Podstatou vesmíru je popel, není snadné prožívat krásu sám, ...mysl a pocity, láska a touha jsou tou nejdůležitější součásti vesmíru,.... smutek je láska "bez domova", každý máme v sobě kus ochočeného zla. <br> Je to únavný, komplikovaný, ale nerezignující boj duše s tělem, který dokáže popsat s nadhledem a působivou silou slovních spojení, která by jeho myšlenkové pochody znázornily. Je to spletitý maraton imaginace. <br> Verše jeho celistvé básnické výpovědi, čteno s touhou po porozumění, od prvního k poslednímu, všechny spolu souvisí. Je to óda na vzácné vidění a vnímání sebe samého jako celistvou bytost složenou z obojího, dobra i zla. <br> Podle něho člověk se neobaluje nasbíranými zkušenostmi, vědomostmi, ale se odkrývá, božskou energií, až do svého nitra.