Životní pouť Bedřicha Utitze zrcadlí trojí kulturní kontext - německojazyčný, židovský a český. Ačkoli jeho „Kaleidoskop“ vzpomínek a příběhů zachycuje dobu plnou zvratů a dějinných dramat, zaujme nás atmosféra vyprávění, která vyzařuje odstup a konzistentní přístup k životu, podepřený osobitým a vyrovnaným smyslem pro humor. Životní epizody, postřehy, bilancující pasáže, postihující vlastní tvůrčí činnost, jsou zarámovány do šesti hlavních životních etap: dětství ve Vídni, mládí v Praze do okupace, první emigrace s následnou službou v zahraniční armádě, první návrat a doba do druhé okupace v r. 1968, druhá emigrace do Německa a druhý návrat do Čech. Dvě emigrace a dva návraty, cestování v čase i prostoru, hlavní povolání novináře, člověka, kterého volba povolání i vlastní nátura nutily se celý život sebevzdělávat, přizpůsobovat podmínkám, a především se rychle rozhodovat. Nadhled a potřeba uvádět vztahy do přiměřeného souladu tvoří výraz a styl vyprávění Bedřicha Utitze, kapitána v záloze, spoluzakladatele exilového vydavatelství Index, spisovatele, publicisty, zpravodaje, svědka událostí Pražského jara, táty a dědečka. Pozorný čtenář dostane do ruky text, který nemá ambici analyzovat nebo soudit prožitý čas a jeho historický rámec - je to pozvánka k prohlédnutí osobního alba vzpomínek na to, co s námi jako vzpomínky skutečně zůstává. Jejich protagonista se s úsměvem dotýká absurdity dějin, která z hlediska významu a krásy košatého osobního příběhu jakoby ztrácí své mnohdy strašidelné aspekty a naopak vyzdvihuje ve své celistvosti sílu nezlomnosti vůle a životní energie.