Čtvrtý svazek Sebraných spisů Karla Kosíka zahrnuje články, eseje, rozhovory a kratší příležitostné texty pocházející z let 1955 až 1969. V první části jsou shromážděny stati, jejichž prostřednictvím Kosík vstupoval do polemik o marxismu, o aplikaci marxistické metody i o negativních jevech socialismu. Předestírá zde svoji koncepci dialektiky vycházející z Hegela a Lukácse a načrtává obrysy vlastní verze marxistické teorie, která je v jeho pojetí společenskou kritikou. Druhou část tvoří články, v nichž Kosík dialektiku aplikuje na konkrétní fenomény umění a kultury. V analýze literárních děl (Hemingwaye, Kafky či Haška) rozvíjí úvahy o společenské roli kultury, politice, humanismu apod. Předkládaný svazek představuje Karla Kosíka jako veřejného intelektuála, který se vyjadřoval k aktuálním tématům své doby i k nadčasovým otázkám lidské existence.