Rilkův "Kornet" je v německém prostředí cosi jako Máchův "Máj" u nás: báseň o mladé lásce a nesmyslné smrti, čerpající z co nejvíce možností zvukomalebnosti jazyka. Rilke (1875 Praha - 1926 sanatorium Valmont ve Švýcarsku) napsal první verzi Korneta, když mu bylo 23 let, sedm let nato ji ovšem (naštěstí) zásadně přepsal. Absolutním bestsellerem (do konce 50. let milión výtisků) se stala, když ji nakladatelství Insel vydalo v roce 1912 jako svou první publikaci. O prózu se jedná jen zdánlivě. Některé pasáže jsou komponované v pravidelných metrech, které Rilke zatřel tím, že je nerozčlenil do veršů. Skoro každá kapitola je rytmizována jinak, překvapuje jiným poetickým nápadem podporujícím pocity a děj. Překladatel Ondřej Cikán napodobuje formální aspekty originálu co nejvěrněji. Nehraje si na virtuozitu tam, kde v originále panuje strohost. Ve virtuózních pasážích respektuje rytmus a dodržuje původní kompozici. Báseň s německým názvem Weise von Liebe und Tod des Cornets Christoph Rilke vychází v zrcadlovém překladu.