Napříč básněmi, které jsou místy holanovsky enigmatizujícím světem, se utváří svébytný časoprostor, v němž je jednak reflektována dějinnost člověka, jeho jistá historická podmíněnost a tragédie nietzscheovského nekonečného opakování, jednak je zde reflektován i člověk současnosti, který se skrze nákupní tašky, květované ubrusy, či dokonce skafandry oné věčnosti brání.