Kostřičky jsou koncepčně ucelená deska, která má tvar, tvář; výhradním autorem textů je básník Lubor Kasal. Jeho silných obrazotvorných textů (ať už braných z vydaných sbírek a postmoderně variovaných, či napsaných přímo pro Budoár) se Marta zhostila tak přirozeně, že si možná ani posluchač nevšimne, že nezpívá své vlastní. Dalším výrazným pojidlem desky je osobitá postprodukce nahrávek vložená do rukou experimentálního hudebníka Tomáše Vtípila. Ten s rozhodností řezníka místy oholil nahrávku na kost, maso nasekal, nasamploval a zpět naimplantoval. Svou křídlovkou rozvinul trumpety hostujícího Pepy Hřebena a fagot Broňka Šmida tak, že dechy nakonec provázejí celé album. Vítanými hosty jsou hlasy zpěvaček Prune a Vladivojny La Chii a zvuk klavíru.

Tělesnost je na desce všudypřítomné téma. Ožívá neživé. I naopak. Na obalu desky vzniklé ve spolupráci s grafikem Františkem Eliášem kapela zápasí s kostrou a kůží párty-stanu. Ne a ne stan (podobně jako své skladby) sestavit tak, jak se podle manuálu očekává.