Skočit poprvé do bazénu vyžaduje odvahu. Být spokojený se svým tělem taky. <br> <br> „Koukej na mě!“ křičí ze skokanského můstku Miřin tatínek. Skákání je přece legrace! To ano, zvlášť když při tom taťkovi spadnou plavky. Mira musí tatínka zachránit, a tak se pro ně vrhne. Záchrana tatínka: splněno! Skok do bazénu: taky splněno! <br> <br> Knížka Koukej na mě! na první pohled vypadá jako jednoduchý příběh o překonání strachu ze skákání do vody. U bazénu toho však překonáváme mnohem víc. Třeba i ostych z nahoty. Máme utkvělou představu, že naše tělo by mělo nějak vypadat. Normy tělesné krásy ale nevycházejí z reality — a mnozí z dnešních spokojených mrňousků s tím budou po setkání se sociálními sítěmi bolestně bojovat. Proto jim to řekněme včas: Lidské tělo má různé tvary. Nikdy nevypadá jako panenka Barbie. A vždycky je jenom naše a nikdo nemá právo ho soudit. <br> <br> Kéž mají čtenáři této knížky vždycky odvahu říct: Koukej na mě! Tohle jsem já a jsem super tak, jak jsem!