Poslední velké dílo Edmunda Husserla, v němž autor podává výklad základních pojmů transcendentální fenomenologie, zabývá se otázkami „přirozeného světa“ a krizí smyslu a objasňuje svůj vztah k moderní evropské kultuře. Jádrem krize moderní doby je krize soudobé racionality, krize vědy, jejíž pojmy ztratily svůj původní smysl v pozitivistickém scientismu. Klíčovým pojmem Husserlova systému, opěrným bodem a základním filosofickým problémem je tzv. předvědecký svět našeho života, jeho ontologie. Husserl věří v návrat víry v lidský rozum, ve filosofii, jejímž úkolem je odhalovat lidstvu, čím má být. ¨