Po románech Jakob von Gunten, Sourozenci Tannerovi a Pomocník z počátku 20. století napsal Robert Walser (1878-1956) ještě dva romány, jejichž rukopisy jsou dnes nezvěstné, a konečně v roce 1925 svůj poslední román Loupežník, v němž ze sebe při vzpomínce na Schillerovy Loupežníky a jejich uvedení kolem roku 1895 v Bielu, které ho jako mladíka nadchlo, udělal jakéhosi divocha a loupežníka, neboť tak na sebe i celý život pohlížel. Loupežníkem se uzavře edice Walserových románů v nakladatelství Opus, neboť již žádný další jeho román není znám.