O Thomasi Mertonovi se mluví jako o jednom z oněch vzácných západních mozků, kteří se v zenu cítili zcela doma. V této knize pojednává o různých náboženských koncepcích - raném mnišství, ruské pravoslavné spiritualitě, Shakerech, zen-buddhismu, a to s charakteristickou západní přímostí. Merton nejen studoval tato náboženství zvenčí, ale uchopil je empatií a živou účastí zevnitř. "Všechny kapitoly," napsal Merton, "spojuje jeden ústřední zájem: porozumět různým způsobům, jak lidé různých tradic koncipovali význam a metodu "cesty ", která vede k nejvyšším úrovním náboženského či metafyzického vědomí".

Thomas Merton (1915-1968) byl americký trapistický mnich, spisovatel, teolog, mystik, básník, sociální aktivista a badatel v oboru srovnávacího náboženství. V roce 1949 byl vysvěcen na kněze a dostal jméno "otec Louis". Byl členem opatství Panny Marie Getsemanské poblíž Bardstownu v Kentucky, kde žil od roku 1941 do své smrti. Merton napsal více než 50 knih, desítky esejů a recenzí. Stal se velkým zastáncem mezináboženského porozumění, propagoval dialog s významnými asijskými duchovními osobnostmi - dalajlamou, japonským spisovatelem D. T. Suzukim, thajským buddhistickým mnichem Buddhadasou či vietnamským mnichem Thich Nhat Hanhem. Psal o zen-buddhismu, konfucianismu, taoismu a o jejich souvislosti s křesťanstvím, což bylo v jeho době ve Spojených státech velmi neobvyklé, zejména v rámci náboženských řádů.