Autoři této kolektivní práce se pokoušejí zmapovat základní kontury vývoje evropské historiografi e soudobých dějin. Historiografi e soudobých dějin přestala být pro badatele i pro čtenářské uživatele brzy po konci studené války přehledná. V rámci své analýzy hledají odpovědi na několik otázek: Došlo po konci studené války k výrazným posunům tematických a geografi ckých těžišť zájmu historiků soudobých dějin? Vytváří se v moderním, propojeném světě neustále vzývajícím globalizaci nějaký společný diskurs soudobých dějin, nebo přežívají disparátní nacionální narativy, jejichž diskursní roviny mezi sebou velmi málo komunikují?
Devět kapitol knihy sleduje tato témata rámcově od západu k východu. Číst ji přitom můžeme jako okna, jež autoři postupně otvírají při pohledu na celistvou krajinu evropského dějepisectví soudobých dějin. Nejde jim ale o popis této krajiny, nýbrž o naznačení jejího rázu, charakteru a horizontu. A jak se ukazuje, je to mnohdy krajina překvapivě členitá, jež rok co rok podléhá velkým, předem netušeným změnám.