Archeologie, stejně jako antika, je úchvatná i jímavá, děsivá i vtipná, inspiruje nás a pomáhá nám mnohé pochopit V průběhu času lze objevit mnoho pokladů. A kromě toho, může být studium archeologie a antického světa i jistým druhem kolektivní psychoterapie, jejímž prostřednictvím poznáváme sami sebe. Tisícileté dědictví nashromážděné na území Řecka, se možná může zdát těžko uchopitelné. Ale není. Ve výtahu uvíznou dva cizinci. Následující jednoduchá otázka „Co děláš?“ se stává odrazovým můstkem pro unikátní cestu časem a prostorem. Jeden z mužů je totiž archeolog. Laik, zprvu ironický a lhostejný, ho bombarduje otázkami, na které archeolog trpělivě odpovídá okouzlujícím, lehce neuctivým a rozhodně zábavným způsobem. Výsledkem je velkolepé, vtipné a naprosto strhující vyprávění o starověkém Řecku od jeho úplných počátků v pravěku až po konec jeho klasické starověké éry. Okouzlující výlet časem má zastávky ve zlomových okamžicích dějin, ale i v osobních příbězích obyčejných lidí. Co si zabalila minojská princezna na cestu do Egypta? Co dělal mykénský státní úředník, když se nudil? Který otrok se stal bohatým bankéřem? Proč filozof Hérakleitos navrhl, aby Homér dostal facku? Proč se Kyklady nazývají Kyklady?