Sedmá sbírka teplické autorky. Básně vyvěrající z krajiny, která ji obklopuje, od hnědouhelných povrchových dolů ke hřebenům Krušných hor. Lyrické sonety, v kterých je přímý prožitek s přírodou. Reflexe života, který je často nahlížen v obzorech jeho konečnosti, s meditativním záběrem. V obsáhlé baladě o neznámém chlapci, která není jen popisem děje, se autorka táže po základním odkud a kam, na které odpovídá vírou. Všímá si i událostí ve světě, které ji nenechávají lhostejnou. Závěr sbírky uzavírá hrstkou Haiku z děravé kapsy.