Jan Grabec se v knize "Odvahy se dostává" snaží znovustvořit osobní mýtus prvního setkání s ruchem velkoměsta, do kterého náhle vpadají vzpomínky na dřívější ideální krajinu dětství. Autor nenabízí vyhrocenou a drásavou poetiku, ale uměřený jazyk, delikátní obraznost a lehký přídech ironie. Někdy získáváme dojem, že čteme nové překlady zapomenutých částí Rimbaudových Iluminací. Grabcovy texty v sobě rovněž obsahují zvláštní, vzdušný akcent, jak jej známe ze snových obrazů naivistických malířů.