Padlí je sbírka mnoha rovin, lze ji vnímat jako pohled do krajiny, lze ji pročítat s vědomím plynoucího času, nabízí střet s jazykem, kterým se modlí i klne. Četba se stává střetnutím, setkáváme se s poetikou prostou jakéhokoliv kompromisu a ta nás nutí zaujmout vůči ní vlastní (třebas odmítavý) postoj. Dostředivé ohledávání světa je zde povýšeno na duchovní i fyzickou potřebu, a to navzdory často děsivé hutnosti a čirosti existence.