Kniha jedenácti příběhů s názvem Pompejánský pes je o umění a umělcích, ale možná spíše o tom, co s nimi jejich umění dělá, proč se jim nedaří, proč jsou nejistí, nebo naopak šťastní, a jak hledají a nacházejí. Ty příběhy se odehrávají v různých zemích a různých dobách, některé i v bezprostřední současnosti, jiné dosahují až k budoucnosti. Jsou to příběhy o útrpné svobodě, jakou by si nepřál nikdo, a to netušíme, co vše musí jejich protagonisté snést, aby se skutečně jako umělci cítili. Jsou to romantické příběhy? Asi ne v tom původním slova smyslu, spíše jsou nevšední. Miluje se v nich a umírá, podvádí se, vzniká víra a závislost, dochází k nezměrným potěšením, ale i bolestným ztrátám, vlastně jsou všechny ty příběhy jakýmsi benátským zrcadlem obyčejného života. Součástí a zároveň uměleckým protějškem knihy jsou kouřové obrazy Magdaleny Jetelové, která také navrhla její celkové výtvarné řešení.“