Osvětim, 1943: Hladím své nádherné děťátko po vláscích. Je to zázrak, že jsou blonďaté, protože díky tomu přežije, díky tomu bude v bezpečí. Brzy přijdou a Filipku z Osvětimi-Březinky odvezou – vezmou mi ji. Ale dokud bude žít, mám naději, že svou dceru znovu najdu… br br 1945, Berlín: Ester Pasternaková prošla branami Osvětimi na pokraji sil. Navzdory zničujícím okolnostem přežila, ale její srdcervoucí cesta teprve začíná. V táboře porodila drobounkou světlovlasou holčičku, kterou jí ihned vzali a umístili do německé rodiny. Válka skončila a Ester svou dívenku touží najít. br br Jenže v Evropě vládne chaos, židovské rodiny byly rozvráceny a všichni zoufale hledají své blízké. V každém sirotčinci a nemocnici, které Ester navštíví, prohledává uslzená batolata, a kdykoli spatří blonďaté vlásky a modré oči, rozbuší se jí srdce… br br Jak ale měsíce a roky utíkají, pravděpodobnost, že svou dceru najde, se zmenšuje. Podaří se Ester najít dítě s tetováním, které se shoduje s tím jejím? Nebo už je pozdě…?