Sto osm krátkých lyrických textů v knize Prach prázdna českého básníka Iva Hucla je především svědectvím o světě na odvrácené straně našich očí, svědectvím o myšlení bez konceptů a strategií, o řeči, která nás skrze usebrání obrací do nitra pojmů; svědectvím o cestě skrze závoj jazyka zpět k přírodě, k okamžiku, ve kterém příroda, umění a život jsou vzájemně zaměnitelné, o prosté všednosti, která skrývá nevšední tajemství, o nečinnosti jako možnosti uchopení úplnosti světa, kde nic nechybí a nic nepřebývá, kde uvidět znamená být.
Převážná většina textových obrazů této knihy byla zachycena v krajině jižních Brd, jiné byly zaznamenány na autorových cestách po Japonsku a Srí Lance.