Co kdyby váš klid nezávisel na tom, co se kolem vás děje, ale na tom, jak to vidíte? To je jádro Příručky, jedné z nejvlivnějších knih stoické filozofie. Vznikla z učení, které před téměř dvěma tisíci lety přednášel Epiktétos. <br> Narodil se jako otrok, jako chromý vyhnanec založil stoickou školu a stal se učitelem svobody. Jeho myšlenky četl a ve svých Hovorech k sobě citoval i císař Marcus Aurelius. <br> Příručka, řecky Encheiridion, znamená to, co člověk drží v ruce. Netrápí nás věci samy, nýbrž mínění, které si o nich utváříme. A protože máme mínění cele ve své moci, je v něm ukryta svoboda, kterou nám nikdo nemůže vzít. <br> Tuto myšlenku uváděl ve 20. století psycholog Albert Ellis mezi zdroji své racionálně-emoční behaviorální terapie, jednoho z kořenů dnešní kognitivně-behaviorální terapie. <br> Dvaapadesát krátkých kapitol lze přečíst za jeden večer, je v nich ale stoická moudrost, ke které se po staletí vracejí ti, kdo hledají pevnou půdu pod nohama. <br> <br> „Epiktétos mě osvobozuje, v záplavě světla, života a rozhledu.“ <br> Walt Whitman, ze zápisků, 1888