Kniha se zabývá fenoménem tzv. vzónových procesů s nacistickými zločinci, které jednotlivé vítězné mocnosti vedly ve svých okupačních zónách rozděleného Německa a které dodnes poněkud nespravedlivě zůstávají ve stínu známějšího hlavního norimberského procesu. V rámci poválečné zónové justice byly souzeny takřka všechny osoby spoluodpovědné za dříve nepředstavitelné nacistické zločiny, ať už šlo o čelné představitele režimu, průmyslníky, kteří kořistili z nacistické agrese, lékaře, kteří odhodili všechny etické zásady své profese a vstoupili do služeb zvrácené ideologie, personál koncentračních táborů či o obyčejné, politicky neangažované Němce, kteří se však pod vlivem pseudofilosofických nacistických teorií dopustili těch nejstrašlivějších zločinů. Zkoumání zónových procesů však nepředstavuje pouze fungování Německa v době Hitlerovy vlády, ale i přístup k spravedlnosti, ideové zakotvení a poválečné politické směřování jednotlivých vítězných mocností. Právě vývoj v okupačních zónách a tehdejší vztahy mezi Spojenými státy, Sovětským svazem, Francií a Velkou Británií jako by předznamenávaly události druhé poloviny 20. století v Evropě i ve světě. Zónové procesy se rovněž jeví jako příhodné zrcadlo, které nabízí unikátní pohled na české a slovenské retribuční procesy.