Půda jako prostor je předmětem vlastnictví, výrobním faktorem i přírodním zdrojem. Množství půdy je fixní a není možné ji přesouvat do oblastí s její vyšší relativní vzácností. Tyto základní rysy nastolují mnoho zásadních otázek týkajících se způsobu jejího využití a rozdělení prospěchu, který z toho plyne, mezi jednotlivé členy společnosti, tedy otázek po alokační efektivnosti a distribuční spravedlnosti. Kniha navazuje na poznání ekonomie měst a environmentální ekonomie s přesahy do oboru urbanismu, územního plánování a práva. Přináší syntézu těchto myšlenkových proudů z hlediska analýzy využití půdy a vlastnických práv k půdě. V daném oboru poskytuje ucelený obraz teorie alokačních a distribučních otázek a možných nástrojů veřejné politiky, které se tato témata snaží řešit.